Vlakem na Kolín

Odjíždíme z Praha Hl. nádr. v 21:15 rychlíkem Šírava. Bohužel jsme včas nekoupili lehátka, takže jedeme v koženkovém kupé. V Kolíně přistupují další dva lidé, takže se tu mačkáme v 8 lidech s baťohy a taškami. Kolem 01h, když jsem konečně začínal usínat na mě spadla ze shora taška :-( Nad ránem asi v 03:30h nás pro změnu budí aktivní průvodčí. Vůbec jsem se nevyspal.

Hranice Vyšné Nemecké (SK/UA)

Stojíme v Košicích. Jdu si do bistra koupit čaj. Zdeněk mává, že už pojedeme tak ho nedopitý nechávám na stole a běžím zpět. Vlak pak klidně ještě asi 15 minut na něco čeká. Přijíždíme do Michalovců a hned nás vítají místní Romové. Čekáme na bus do Vyšné Nemecké. Přijíždíme do vesnice, kde se zastavil čas. Dozvídáme se, že pěšky přes hranice neprojdeme. Nikdo ale neví proč. Pijeme hnusný Topvar a čekáme na bus, který má údajně jet někdy kolem 14:15h. Čekání si krátíme házením kaménků do půllitru. Po 14:30h přijíždí Ikarus ukrajinského dopravce. Platíme 3 euro/osoba a vyplňujeme nějaké průvodní formuláře pro celníky. Bus hrozně smrdí a úplně se rozpadá před očima. Přes hranice se sotva ploužíme. Řidič podmazává celníky. Celá procedura trvala asi 30-40 minut. V Užhorodu si vyměňujeme nějaké peníze (7,87 hřivny za dolar) a jdeme shánět taxi, protože je na večer a busy již nejedou. Domlouváme si cestu až do Koločavy (celkem 8 osob - 2x VW Sharan) za 15 Euro/osobu. Jedeme skoro 200 km a do Koločavy přijíždíme za úplné tmy. Hned nám přijde naproti bábuška a nabízí ubytování za 35 hřiven/osobu. Jdeme naproti do České hospody, bohužel už je pozdě, takže mají jenom boršč a pivo. Přenocujeme spolu s dalšími cestovateli u bábušky. Je hrozně milá, ale nemá ani tekoucí vodu jen suché WC.

Koločava

Vyrážíme po červené značce přes Koločavu do skanzenu (za mostem doprava). Jsou zde staré dřevěné chalupy včetně školy a dále lokomotiva a pár vagónů úzkokolejné dráhy. Chalupy jsou přístupné jak jsem pochopil jen z průvodkyní, ale vlak je přístupný volně. Možno libovolné prolézat ;-). Vstupné dobrovolné - vhodil jsem do schránky 20 hřiven. Právě zde natáčejí nějaký film. Nabíráme vodu a vyrážíme do kopců. (Jak se ukázalo, je jí nedostatek viz dále.) Někde ztrácíme červenou značku. Brutálně stoupáme pasteveckou stezkou až k vysílači. Davidovi se začínají rozlepovat boty, přestože byly ještě zachovalé :-( Je vedro, zásoby vody mizí. Spíme v úbočí za vrcholem Syhľanskyj. Pro vodu slézají kluci do údolí. Pozor jeden z pramenů byl kontaminován!

Krize

Po ránu fouká vítr a přicházejí mraky. Vyrážíme v 10h. Po několika hodinách pociťujeme bolesti v břiše. Nevěřícně pozorujeme sběrače borůvek, které na hřeben vyvezl ZIL. Pokračujeme na vrchol Gropa 1495m. Voda nikde není. Situace s průjmem se zhoršuje přesto pokračujeme na Klimovku 1492m. Cesta se vlní nahoru a dolů přestože podle mapy to vypadá že budeme jen klesat. Asi v 16h přicházíme k jezírku pod křížem nedaleko rozcestí se žlutou značkou. Je zde slabý pramen vody. Protože 5 ze 6 lidí má průjem a já navíc zvracím rozhodujeme se zde již zůstat. Se setměním útočí muchničky. Scházíme se v našem stanu, kde máme párty proti muchničkám. Je mi zle ukončuji akci a jdeme spát.

Usť Čorna

Ráno je silná rosa a v údolí se válý mlha. Místo muchniček na nás nalétávají mouchy. Odcházíme kole 9:30h. Stoupáme kolem salaše a jdeme po hranici lesa. Potom se cesta mění na lesnickou, tedy více rozbitou. Prudce klesáme až do vesnice Usť Čorna. Po pravé straně míjíme hotel s restauraci. Prý je moc čistý ;-) Jdeme až ke kostelu, kde je několik obchůdků. David si kupuje nove boty za 140 hřiven, které vypadají jako Puma. Jíme v restauraci Domino. Doporučuji pelmeně nebo maso. Nedoporučujeme klobásu. Kupujeme zásoby minerální vody. Procházíme dále vesnicí až za most u soutoku. Zde neodoláme bistru a dáváme si pivo a zmrzlinu. Následuje strašné stoupání až do 825m. Pak již nabíráme výšku k vrcholu M. Stohy 1285m. Začíná se stmívat, pokračujeme ještě asi 0,5km až k poslední stromův v lese, kde přenocujeme. Opět útočí muchničky.

Jezera Apšinec

Po ránu halí poloninu hustá mlha. Odcházíme na místo kde má být podle mapy pramen. Nacházíme ale pouze bahno, jinak by tu bylo dobré místo na stanování. Pokračujme na vrchol Stohy. Dále stoupáme cestou až na Tempa. Zde si dáváme něco k jídlu na rozpadající se lavici. Pokračujeme stále po červené až na Malou Kurťasku. Nikde nenalézáme vodu a proto dva z nás slézají v sedle dolů k potoku. Potom s vedení naší skupiny ujímá David a žene nás vpřed s vidinou koupele v jezeře. Bohužel letí stále vpřed a není mu ani divné že neustále klesáme, přestože podle mapy máme stoupat. Hlavně, že jdeme zkratkou ;-) Když jsme obešli vrchol Pidpula 1629m zastavuji výpravu. Verdikt je nemilosrdný, zašli jsme si celkem 4,5km. Vracíme se pasteveckou stezkou do sedla. Jdeme kolem prudké skalní stěny. Zastavuje ZIL a řidič se s námi dává do řeči. Je asi dost opilí a navíc jede na druhou stranu. Pokračujeme okolo vrchu Ungarjaska až na rozcestí s modrou. Radim rozhoduje slézt přímo dolů k jezeru, ale cesta je nebezpečně strmá. Konečně jsme u nádherného jezera Apšinec. Můžeme se pořádně vykoupat a pěkně zregenerovat. Jezero je nyní asi 140cm hluboké a voda proto není úplně ledová. Vařím těstoviny a dosyta se najíme. Večer si opět u nás ve stanu dáváme pěkně vychlazený Budvar z vlastních zásob. Konečně jsem se i pořádně vyspal.

Dragobrat

Ráno obdivuji krásné místo u jezera Apšinec. Fouká ale vítr a z kopce ztéká mlha. Vyrážím na krátkou obchůzku a cestou pojídám borůvky. Následuje pořádná snídaně. Po 10h vyrážíme pasteveckou stezkou na hřebínek proti modré značce. Obdivujeme panoramata a jezero. Asi po 30 munutách jsme zpět na červené značce. Je to asi nejrychlejší a pohosdová cesta k jezeru. Pokračujeme dále do sedla 1762m s výhledem na jezero Dogjaska. Chceme se dostat do Jasině. Cestou fotíme údolí nedaleko lyžařského střediska Dragobrat. Zvedá se silný vítr. Klesáme k chatám s vidinou dobrého oběda. Bohužel skoro všechny chaty jsou teprve ve výstavbě. V prvním srubu si dáváme pivo, které vypadá spíše jak limonáda. Bohužel nemají nic k jídlu. Zkoušíme bezúspěšně další chaty. Potom pokračujeme příšernou cestou, která prudce klesá a stále po ní jezdí Uraly s kamenem až přicházíme k turistické chatě, kde navazujeme družbu se 3 lidmi z Oděsy. Kousek odtud je plácek pro stany. Rozhodujeme se zde zůstat. Radim jede do Svidovce pro vodku. Následuje lekce pití vodky a pak tanec medvědů kolem ohně ;-) Pijeme vodku Němiroff s papričkou a k tomu se zakusuje chléb se špekem a sýrem. Občas se to proloží čajem nebo minerálkou.

Užhorod

Ráno jdeme kousek do Jasině, když nám zastavuje Gaz s postarším řidičem. Následuje cesta smrti na nádraží. Po půl hodině zjišťujeme, že dnes již nic nejede. Denně jezdí asi 3-4 spoje a jen do Rachova. Přesunujeme se tedy na zastávku autobusu u magazinu. Nakupujeme a čekáme protože nikdo neví kdy to pojede. Vyrážíme do centra a zrovna proti nám přijíždí bus do Rachova. Na autobusovém nádraží dohadujeme další spoj do Užhorodu a vyrážíme na oběd do restaurace na nábřeží Tisy, kousek od autobusáku. Oběd je výborný. Bus odjížděl přesně a jen tak tak že nám neujel, chytili jsem ho na výjezdu ze zatáčky ;-) Pro zmatení nepřítele má napsáno, že jeden jen do Mukačeva. Cestou nás kontrolovali celníci a na mezi zastávkách musí ridič vyplnit nějaké papíry. Po únavné cestě jsme v Užhorodu a jdeme se podívat na vlakové nádraží. Budova je sice nádherně obložená granitem, ale bohužel nic nejede. Zkoušíme prověřovat taxi na Slovensko. Řidiči potřebují přes hranici víza a tak je cena vysoká. Po dlouhé poradě se rozhodujeme pro nocleh v hotelu Zakarpatja ***. Cena je necelé 400Kč za dvojlůžkový pokoj. Ve skutečnosti je to pokoj bez štěnic s ramínky a občas tekoucí teplou vodou. Nábytek je původní asi z roku 1977. Navíc hned u hotelu řve hlavní silnice. Chtěli jsem jít ještě na večeři, ale v 22h je již skoro všude zavřeno. V noci prší.

Zpět na Slovensko a domů

Ráno leje. Jdeme na nákupy a zajistit lístky na bus do Michalovců. Před obědem se přesunujeme do pizzerii Don gusto, nedaleko autobusového nádraží na hlavní třídě k hotelu. Mají tu Staropramen a jediný pořádný záchod, který jsme cestou viděli. Slovenským autobus nás s krátkou prohlídkou na celnici dopravil až do Michalovců. (Kontroluje se zda nevezete moc vodky nebo cigaret). Přesunujeme se do Hypernovy a pak na vlakové nádraží. Začíná brutální déšť. Přes hospůdku jdeme zpět do Hypernovy, kde se usazujeme v zavřeném kafe baru u dětského koutku. Zde přežíváme až do 21h. Výhodou je zásoba jídla a blízký záchod. Stále máme střevní problémy. Před zavíračkou odcházíme na vlak. Dole v hale zpříjemňují čekání skupina Cikánů. Rychlík konečně přijíždí a nastupujeme do čistého lehátkového vozu. Chvíli popíjíme víno a pak jdeme spát. Je to pořádný rozdíl proti cestě sem. Ráno se probouzíme již v ČR. Cesta rychle ubíhá až do Prahy. Někteří málem nestihli vystoupit v Libni ;-)

Parní stroj úzkokolejka	Parní stroj úzkokolejka	Čajovar ve vagónu	Užhorod panelové město

Odkazy

• Zakarpatská Ukrajina na Wiki
• Ukrajina školní znalosti
• Bus Praha - Chusť
• Bus Praha - Uzhgorod
• Karpaty.net server o Karpatských horách
• Karpaty pěkný cestopisy z Karpat
• Ukrajina info Ukrajina blog

Odkazy