Znojmo

7:00 sraz na Palmovce.
7:31 jsme původně chtěli odjet z Florence do Znojma, ale díky skvělé organizaci mých kamarádů jsme se akorat dívali jak plně obsazený autobus odjíždí. Přesunuli jsme se proto na Hlavní nádraží a jeli vlakem. Po asi pěti a půlhodinách cesty vlakem jsme se konečně dostali do Znojma. Tady jsme trochu bloudili a tak jsme se zeptali jedné místní pani, ale kdybychom se nezeptali dopadlo by to stejně protože po jejím zmateném výkladu jsme začali mít pochybnosti jestli jsme vůbec dojeli na Moravu. Nastěstí se nám intuitivně podařilo najít červenou značku po které jsme rychle město opustili. (Později jsme litovali že jsme si ho neprohlédli). Za Konicema jsme odbočili na zelenou která nás dovedla až k výhledu na Dyji, kde jsme zuřivě fotografovali. Bohužel to bylo proti světlu a my neměli sluneční clonu, takže ty skvrny na fotkách jsou způsobeny odlesky v objektivu. Pak jsme pokračovali po žluté, která se ukázala jako docela extremní. (Jestliže jezdíte na kole tak se jí radši vyhněte). Dlouho jsme se nemohli dohodnout, kde budeme tabořit na noc, protože cesta vede 1. zónou národního parku Podyjí, kde je zakázáno snad úplně vše,  ale nakonec jsme to zabalili v přístřešku pro turisty na kraji hranice NP.

Nový Hrádek

Po snídani jsme vyrazili opět po červené pěkně do  konce přes vinici Šobes. Cesta pak vedla dlouho přes les a vypadalo to že bude pršet a tak jsme z cvičných důvodů trénovali navlékání pláštěnek (heč já ne, protože jsem žádnou neměl ) a zase svlékání. Od Žlebského potoka vedla cesta mírně do kopce.  Na rozcestí jsme zahli vlevo a po zelené se vydali k zřícenině hradu Nový hrádek. Cestou šla proti nám sposta lidí (asi nějaký zájezd), ale na prohlídku hradu jsme čekali sami a tak jsme neušli kontrole jednoho místního celníka na motocyklu Yamaha. "Soukromá" prohlídka byla fajn akorát začlo zrovna pršet naštěstí zase hned přestalo. Po prohlídce nám vyhládlo a tak jsme si zašli na jídlo do Lukova. V místní hospodě měli velice dobrý a levný smažák s oblohou. Po jídle jsme sa přesunuli přes pole a les do Čížova. Protože jsme dostali žízeň zašli jsme si do místní hospody na pivo. Blízkost státní hranice se v této hospodě bohužel neblaze projevila v cenách a tak jestli někdy pojedete do těchto končin doporučuji hospodu v Lukově i když zde měli velký výběr minutek. Po chvíli do hospody dozazily žíznivé "kolařky" (tj. holky na kolech) o kterých ještě bude řeč. Po válečné poradě jsme vyrazily hledat nocleh k rybníku Dehťák. Stejný nápad  měli i kolařky a tak jsme se šli společně vykoupat. (v rybníku nebyl dehet, ale docela čistá voda ;-) ). Následovala večeře, oblíbená paštika a holky nám dali ochutnat "blondýnu" ze které se vyklubala větnamská polívčička za 8,50 kč.

Rakousko - Nationalpark Thayatal

Po snídani jsme se rozloučili s holkama a dohodli si rande pod hradem Bítov na neděli. Pak jsme vyrazili po modre směrem k Hardegu. Bylo docela horko a cesta vedla po silnici takže nic moc, naštěstí to bylo dost z kopce. (Raději jsme neuvažovali jak se nám půjde zpátky do kopce). V Hardeggu na celnici se projevilo, že je Tomáš podezřelý hned od pohledu a tak musel ukázat, že v batohu nenese žádný alkohol. Pak se ještě projevily jeho jazykové znalosti, až z toho rakouský celník začal mluvit česky. Hned za celnicí u řeky začíná červená značka u které je nápis Fuss weg (cesta pro peší), který den před tím nebraly vážně kolařky a pak musely nést kolo cca 10 km na zádech. Cestou, necestou jsme se dostali až na vyhlídku (asi Umlaufberg). Po svačině jsme pokračovali dále po červené k zřícenině hradu Kaja. Vstupné činí 35 šilinků. Od hradu jsme se již vraceli na Moravu přes Merkesdorf. Na odpočívadle označeném jako Lange Marter jsme diskutovali nad tím jak je všechno v Rakousku pečlivě upravené. Je to hrozné i na tomto odpočívadle měli posekanou trávu, čistý stůl a odpadkové koše. To v Čechách asi nehrozí. Tomáš chtěl jít pořád do rakouské hospody a tak jsme se zastavili v Hardegu v nějakém pohostinctví. Pivo měli za 35 šilinků a kopeček zmrzliny za 8. Za hranicí jsme to vzali zpátky po zelené. Asi po 1,5 km je ve stráni studánka kde jsme doplnili zásoby vody. Došli jsme až zpátky na silnici a odbočili do leva na červenou. Po této Pašerácké stezce jsme došli až k Ledové sluji, což je vyhlídka (nic moc) a komplex skrytých jeskyní. Protože už byl večer nechali jsme jeskyně žít a pokračovali po žluté až k chatě onačené v mapě jako U letohrádku. Protože již byla tma zakempovali jsme na lavičkách u chaty.

Hradní příkop

Ráno nás probudili aktivní lesáci motorou pilou a protože jsme je nechtěli dráždit (ještě pořád je to územý NP) tak jsme zabalili a vypadli směrem do Lesné. Zde jsme lehce vzkoupili místní krám a posnídali. Od tud jsme pokračovali v úmorné cestě po silnici k chatám u Vranoské nádrže. Zde jsme si koupili první noviny a uhasili žízeň. Pak jsme odešli po žluté směrem Chvalatické zátoce. Zde jsme zmoženi hrozným parnem odpočivali asi 2 hodiny. K večeru jsme vy razili do obce Bítov. Zde jsme neodolali krásné restauraci a zašli si na večeři. Jídlo bylo skvělé a obsluha ďábelsky rychlá. Proto se nám tady také podařilo utratit i peníze na cestu zpátky. Tuto restauraci mohu vřele doporučit i když pivu do správné míry nepatrně chybělo. Najezeni k prasknutí jsme vyrazili k hradu. Tam jsme dorazili okolo sedmé a zachvíli přijely také kolařky. Rozdělali jsme oheň a začali jsme se připravovat na večeři. K hradní bráně přijela nějaká holka a začala zvonit. Nic se nedělo a tak zazvonila na další zvonek Za chvíli přiběhl na cimbuří člověk, kterého jsme jak se později ukázalo mylně považovali za kastelána a brutálně ji seřval co si to vůbec dovoluje zvonit atd. Za chvíli uvidíte proč o tom píšu. Když jsme si sedli k ohni začalo se nad hradem blýskat. Někteří optimisté tvrdili že to přejde a tak podobně. No asi za deset minut se najednou zvednul hrozný vítr a rozfouknul ohniště 50 metrů do lesa. Hned na to, ale začalo mohutně pršet takže požár nehrozil. Všichni jsme se běželi schovat pod výklenek hradní brány. K bráně přiběhli ještě další tři lidé ze kterých se vyklubali průvodci. Zazvonili a za chvíli přišel k bráně náš "oblíbený" pán. Když průvodci řekli tajné heslo (ploštice) tak je pustil dál. My jsme začali škemrat jestli bychom se neholi schovat někde na hradě. Pán prohlásil, že je z ochranky hradu a vyhodil nás i od brány, abychom prý nerušili bezpečnostní kameru. Tak jsme se šli schovat pod hradní most do hradního přikopu. To jsme již věděli, že do tohoto přikopu pohřbíval hradní pán své mrtvé psy. Noc byla hrozná, ne že nás snad strašili mrtví psi, ale na místním kamení se spalo opravu špatně.

Bítov

Ráno jsme vstali a šli na první prohlídku hradu. Uvítal nás průvodce, kterého jsme večer před tím viděli u brány. Docela ho lituju, protože kdykoliv promluvil cokoliv o posteli nebo spaní propukl mezinámy hrozný smích. Největší atrakcí hradu Bítov je sbírka vycpaných psů, kteří byli za svého života majitelovi oblíbenci. Dále pak pánův mazlíček, lvice Micimouse, kterou údajně zastřelili ruští vojáci. Hrad je zařízen (tuším) v novogotickém slohu a má také kabinet s exponáty vycpaných ptáků, savců, plazů apod. K snídani jsme si dali v místním bufetu smažák v housce a kafe. Bylo to nic moc a obsluha také příšerná. No prostě komerce nejvyššího stupně. Na hradě je také vinný sklípek který jsme bohužel nestihli navštívit. Rozloučili jsme se s kolařkami a dohodli si sraz na večer v Kdousově u kostela nebo v hospodě ;-). Pak jsme odešli po červené značce. Dále za zníku stojí snad jenom Svobodův mlýn a pak hlavně to že most přes říčku Želetavku je spadlý. Suchou nohou se dá ale přejít u letního (dětského) tábora v mapě označeném tuším jako Kláskův mlýn. Protože jsme měli dost času skočili jsme se podívat do Police na starý židovský hřbitov. Na místo srazu v Kdousově jsme dorazili brzo, ale holky tam již byli. Zašli jsme společně na nákup do místní večerky. Mimochodem večerka zavírá v 19 hodin, ale to zas otvírá hospoda hned vedle. Ó jak prosté a účelné. Na noc jsme zajeli k řece Bihance, kde jsme našli chatu u jijíž ohniště jsme se hned ubytovali. Dobrovolně se přiznávám, že jsme použili její zásoby dřeva a také kadibudku. Majitelům tímto děkuji a omlouvám se "sorry". Posezení u ohně se trochu protáhlo až do rána (až na některé vyjímky viď Tome). V mém zánovním spacáku jsme mi pod velkým smrkem skvěle spalo i když byla docela zima. Jaký to kontrast k předchozí noci pod mostem a na hřbitově součastně. Ráno nás sice probudilo sluníčko, ale na trávě byla hrozná rosa a proto se nám do závěrečného balení moc nechtělo. Rozloučili jsme se s děvčaty a nezbývalo než dojít (pro změnu po červené) do Jemnice. Taky pijete čaje z Jemči Jemnice? Tak to je tady hned vedle nádraží. ( Za tuhle skrytou reklamu jsem fakt nedostal ani korunu.) Za zmínku snad stojí místní park a pak hlavně to, že tu mají bankomat (tuším dokonce dva ČS a KB), bez kterého bychom mohli dojet domů snad jedině stopem a museli bychom vynechat ještě skvělý zmrzlinový pohár v místní cukrárně. Na závěr snad už jenom to že ČSD opět nezklamaly a nadělili nám asi 45 minut zpoždění na přípoj v Havlíčkově Brodě.

Odkazy